Byla středa. Po dlouhé cestě Shinkanzenem z Shin-Iwakuni Station do Osaky,  jsme šli okusit místní restaurace a kuchyni.

Druhý den ráno jsem nedočkavostí nemohl dospat! Již v 5 hodin ráno místního času jsem si zabalil všechny věci a o chvíli později jel do lobby hotelu, kde na mě čekal Kaz. Do auta nasedl ještě další člen posádky jménem Kato, oba zástupci firmy OWNER.  Vydali jsme se na cestu do nedalekého přístavu.

http://www.d-b.ne.jp/hmurai/oki_tate_itimonji.html

Cesta trvala zhruba 30 minut. V přístavu jsem si vzal profi oblečení od firmy OWNER a lodí jsme se všichni dopravili na betonové molo asi 200m na moři. Moje otázka zněla k čemu tyto mola slouží, a dostalo se mi odpovědi, že ke zpomalení vln na moři při tajfunech. Sekundárně se používají na rybaření. 🙂

Našli jsme si volný flek asi na 300m dlouhém molu. Všude bylo plno rybářů. Rozložili jsme pruty a šli do akce. Ze začátku jsem si nechal vysvětlit jak s pruty a nástrahami pracovat. Snažil jsem se okoukat co nejvíce jejich pohybů. Japonské slunko pomalu vycházelo, uvědomoval jsem si že právě zde začíná den na celé planetě. Do vody mezi tím dopadali různé druhy woblerů a nástrah. Zhruba po půl hodině se na mě usmálo štěstí a chytil jsem první rybu na celokovovou nástrahu. Nebyla nijak veliká, ale pro mě to byl fantastický úlovek.

Zanedlouho jsem měl další záběr, ale ryba spadla. Pak jakoby přišlo období „ticha“ a nikde a nikdo už nic nechytil. Ptal jsem se kolegů co se děje a prý málo slunce, že musíme počkat až sem namigrují ty správné ryby. Dal jsem si pauzu, od neustálého nahazovaní mě začali brnět ruce. Mezitím jsem okoukával, další techniku přívlače. Slunce zesílilo a to byl ten okamžik na který jsme čekali. Voda se začla vařit zhruba 30 metrů od nás. Ryby byli daleko, tak jsme zvolili těžší kalibr. Povedlo se mi nahodit až za hejno ryb a pak rychle navíjet zpět k molu. Nevyšlo to. Po několika minutách se objevilo další loviště malé rybky tam sakrovala ryba.  Nahodil jsem za ně a přitahoval, v prutu jsem cítíl kousání do nástrahy a  potom mírný tah. Byla tam. Přední brzda navijáku DAIWA začla prokluzovat. Zasekl jsem a brzdu lehce dotáhl. Cítil jsem jak mě ostatní japonští rybáři sledují. Byl to parádní zážitek! Vytáhl jsem nádherný kousek – španělskou makrelu!

Dále nám již štěstí nepřálo, ani ostatním rybářům co jsme sledovali. Odpoledne jsme se vrátili na hotel. Večer nám nechali japonští společníci rybu připravit v místní restauraci tradičním způsobem-sliced fish. Byla naprosto vynikající. Večer jsme zakončili ochutnáním jejich výborné kuchyně a místních specialit včetně výborného piva, vyráběného plzeňským způsobem. Nezapomenutelný dlouhý den!

* na rybolov byly použity nástrahy na mořský rybolov vybavené trojháčky OWNER http://www.zico.cz/owner-trojhacky-owner-katskup123.php